Návrat ke starému...

20. december 2014 at 0:24 | Marylou
S největší pravděpodobností se budu vracet na starý blog…

Pokud bude nový článek, tak asi bude zveřejněný tam :).
 

Čtivo na dovolenou?

18. august 2014 at 23:55 | Marylou |  My life on the road at night
Zdravím, přátelé! (I když sem teď nikdo nechodí)

Asi týden jsem dumala nad tím, jestli si mám koupit trilogii Divergence Rothové. Nedávno jsem totiž viděla zfilmovaný první díl a líbilo se mi to (vůbec to nemá co dělat s faktem, že se mi líbí herec, co hraje Čtyřku). Ale zase když jsem se podívala, kdy mají být natočená další pokračování a že poslední díl bude rozdělen na dvě části, začala jsem přemýšlet, jestli se mi chce čekat nebo jestli si přečtu knížky.


A dneska se naši pohybovali v blízkosti Neoluxoru, tak jsem poprosila a pověřila koupení této trilogie, která mi s největší pravděpodobností bude dělat společnost na dovolené v Itálii, kam za několik dní odjíždím. Jsem na ty knížky zvědavá. V City se ze mě stal totální knihofil a maniak, co se týká nakupování knížek. Vždy, když se ocitnu v knihkupectví, mám tendenci celé ho vykoupit.

I když bych místo čtení YA knih měla pročítat knížky do školy, které jsem si před týdnem půjčila v knihovně. Je problém, že bych toho chtěla dělat tolik a snažím se to všechno stihnout, až vlastně nic neudělám…

Taky jsem se rozhodla něco udělat s Eleanor. Po rozmluvě s Guizmo jsem dospěla k názoru, že Eleanor úplně překopu a napíšu ji celou znovu, ale kratší a s jiným názvem. Už jsem dokonce kousek napsala, ale na název jsem ještě nepřišla. A taky si hlavně potřebuju ujasnit její děj, protože jsem zjistila, že vlastně ani nevím, o čem ta povídka měla být.

Taky se pokouším překládat články, které se mi něčím zdály zajímavé a které bych možná později chtěla zveřejnit tady na blogu, ale nevím, jestli je to dobrý nápad… Kdyby se tady někdo objevil, tak jaký byste na to měli názor…?

Tak dnes už by to bylo asi vše. Dopřeložím článek a půjdu spát.

Užívejte zbytku prázdnin.


Geronimo!

Marylou

EDIT:

Moje chorá mysl se teď rozhodla, že budu pokračovat v psaní jednoho příběhu/povídky, na který jsem přidala anotaci na starém blogu - "It's a Beautiful Day".
I když to nebude přesně podle toho, co jsem do té anotace psala. Prostě budu psát, co mi teď už nějakou dobu létá v hlavě.


Ještě stále jsem nezmizela...

9. july 2014 at 0:41 | Marylou |  My life on the road at night
...kdyby si to náhodou někdo myslel. Jen jsem teď měla takové hektické období, kdy jsem nebyla schopná skoro nic dělat nebo se soustředit.

Stále se snažím do svého pokoje uklidit věci, které jsem si za deset měsíců nastřádala v City. Moc se mi to nedařilo, ale pomalu a jistě už v tom začínám mít systém. A dokonce se už i ta kvanta věcí zmenšila.

Musela jsem si přečíst minulý článek, abych vůbec věděla, co jsem vám sem psala posledně.

Tak jo...

Teď taková jedna dobrá zpráva. Dneska jsem se dozvěděla, že jsem se dostala na VŠ - od září budu studovat v jednom krásném městě angličtinu a ruštinu! Docela dost se těším! ^^ I když zároveň mě přepadá strach z toho, abych to vůbec zvládla...
Takže to znamená, že je všechen ten stres už za mnou.

Ale teď ta druhá věc.
Už pár dní jsem přemýšlela, že napíšu nějaký článek, ale prostě nic.
A tak jsem, i po dnešku, došla k rozhodnutí, že se tady v blogovém světě budu zdržovat asi jen minimálně. Chci co nejvíce času trávit se svojí rodinou a přáteli, podnikat různé věci, prostě efektivně využít čas. A když budu mít nějakou volnou chvíli, zkusit něco napsat nebo sem hodit nejaké fotky či postřehy.
Zkoušela jsem se vrátit ke psaní, ale už to není, co to bývalo - u Eleanor jsem napsala dvě věty a o ostatních povídkách ani nemluvím. Ony nápady a inspirace by i byla, ale ta chuť do psaní se nevrátila. Zatím... Neříkám, že úplně končím, jen tomu musím dát čas.

To je vše, co jsem chtěla napsat.

Mějte se krásně, užívejte prázdnin a snad brzy se tady něco objeví. ;)

Geronimo!

Marylou

 


Vzpomínkování

25. may 2014 at 1:11 | Marylou |  My life on the road at night
Ach jo.
Popadla mě strašná nostalgie.
Hledala jsem dneska doma nějaký sešit, abych si do něho mohla psát výpisy z jedné knížky o pedagogice.
Místo toho jsem našla své staré sešity popsané mýma kapitolovýma povídkama.
Je to tak zvláštní pocit si je znovu přečíst.
Ale spíš mě přepadla chuť znovu psát.
Ale myslím, že to má i velkou spojitost s tím, že mi zbývá už jen týden do přijímaček a proto bych se měla hodně učit. A to se mi moc nechce.
Ale i tak jsem se rozhodla, že až bude po všem, pokusím se znovu něco napsat a pokračovat ve svých povídkách, které by si zasloužily být dopsány.


No jo. Místo docela seriózního článku, který mám rozepsaný a ještě jsem ho nestihla dokončit, jsem musela využít své chvilkové "slabosti" a vypsat sem mé pocity :).

Přeji všem, ať těm, kteří dělají přijímačky či zkoušky na VŠ, aby vše vyšlo co nejlépe :).

Zatím.

Geronimo!

Vlastně nic...?

6. may 2014 at 21:30 | Marylou |  My life on the road by day
Žádný námět na psaní článku mě nenapadá. Vlastně mně jich napadlo hodně, ale jsem teď ráda, že aspoň tak nějak funguju a přežívám. Na hluboké uvažování a přemýšlení nad "filozofickýma" otázkama mi už síla a ani čas nezbývá.

Třeba dneska se zmůžu jen tak na sezení za židli a tupé zírání do otevřených sešitů a knížek, ze kterých bych se měla učit, ale vlastně to nedělám.

Plans for 2014

4. may 2014 at 14:31 | Marylou |  Plans for 2014

Plány na letošní rok.

SzC - Levitující židle

25. april 2014 at 0:42 | Marylou |  Střípky ze City

To se tak prostě stane, že když jdu se spolužačkou ze skoly po ulici, potkám "levitující židli". V City asi uplně normální? Nikdo si toho moc nevšímal, tak asi se takové věci stávají často.

One way or another...

12. march 2014 at 22:21 | Marylou |  Photos from my life

me: i've waited 50 years for this, my mom: you're 17, me: i've waited 50 years for this

30. november 2013 at 3:29 | Marylou |  Photos from my life
Už druhý den se nacházím ve své domovině. Myslím tím, že jsem doma a ne na bytě v City, kde chodím do školy.
V pátek jsem si v jeden okamžik uvědomila, že to bude trvat jen pár dní a budu nemocná, což se taky nakonec splnilo, proto teď doma upíjím horký čaj, spotřebovávám spousty papírových kapesníčků a pyšním se totálně vychlastaným hlasem - nádherně skřehotám.
Mezi tím se snažím napsat konečně nějaký článek, který by nezůstal jen v rozepsaných a byl by konečně publikován. Myslím, cítím to v kostech, že by se to dnes mohlo podařit.
Za týden mě čekají první zkoušky a to z angličtiny - kupodivu.
Cambridge English Preliminary English Test exam.
Je to to nejjednodušší, co mě teď čeká... Pak jestě mám v plánu FCE a státnice - a samozřejmě přijímačky na VŠ.
Tak jsem zvědavá, jestli léky, které jsem dneska dostala, mi pomůžou a budu na moje první zkoušky už zdravá.

Ale to vlastně není hlavní téma tohle "článku" ^^.
Kdo by to náhodou nevěděl, tak 23.11. 2013 bylo pro některé z nás důležité výročí, ale hlavně den, na který jsme čekali padesát let - viz nadpis článku ^^.
Byl to fakt suprový večer s pobertkama :D. Vyzkoušet si fez, motýlka, jít v panské kravatě do kavárny - jako že cosplay desátého, jíst Fish Fingers & Custard, dívat se online na The Day Of The Doctor, jíst modré donutky ^^...

Už ani nevím, co všechno jsem chtěla napsat... Prostě jen We are Whovians and proud! A byl to naprosto boží večer, ostatně jako vždy se slečna má Guizmo, Mahoney a Lennroe :D.


Změnit se....

21. october 2013 at 0:41 | Marylou |  My life on the road at night
Dneska, včera… vlastně to bylo předevčírem, co jsem měla strašnou chuť napsat článek o to, jak jsem se díky City změnila, ale dneska jsem zase přišla na něco jiného.

Když jsem dneska seděla s taťkou na jednom nejmenovaném fotbalovém utkání, měla jsem radost - byla jsem poprvé na zápasu svého oblíbeného týmu, taťka byl šťastný, jelikož onen tým zvítězil, já byla ráda, že je rád -, ale tak nějak v duchu jsem si říkala, že někde je zakopaný pes. Nikdy se nestalo, abych tolik dní po sobě měla šťastné dny, a tohle už trvalo od čtvrtka od večera a od jedné nejmenované události.

A teď je to tady, zase jsem prozřela. Už jsem se konečně dokázala oprostit od toho záhadného pocitu euforie a radosti a takového zvláštního štěstí, které vlastně bylo jen klam. Pouhá představa, která nebyla pravdivá. A já jsem opět ta, kde jsem byla ve čtvrtek ráno. Nic se nezměnilo. Byl to jen pouhý přelud.

Nebo jo, změnila jsem se. City mě změnilo. Ale ne k lepšímu, ba naopak.

Kde je ta dívka, která tady vždy byla pro své přátele a byli jí mnohokrát přednější než ona sama?
Kde je ta dívka, která neřešila nějaké idiotské protějšky?
Kde je ta dívka, která tolik neřešila, jak vypadá?
Kde je ta dívka, která sice nebyla tak šťastná ze sebe, ale z ostatních?
A kde je ta dívka, plachá a nekomunikativní, která měla problém prohodit s cizím člověkem byť i jen jedno slovo?

Když se tak dívám na ty otázky, možná se ta dívka přeci jen trochu změnila k lepšímu, ale na úkor těch ne tak špatných, ale důležitých věcí.

Jak jsem jen mohla zapomenout na osobu, která je mi tak blízká a znamená pro mě opravdu hodně, i když to třeba ani neví? Protože ona si prostě myslí, že to tak nemůže být.

Pitomí kluci! A hlavně, prej že nikdy kluk není víc jak nejlepší přátelé… To je sice pravda, ale nikdo vám neřekne, že když se ho snažíte získat, může to být právě na úkor vašich nejlepších přátel.

A ještě ty zmatené pocity!

Ano. City mě změnilo… Ale teď je jen na mě, jak se s tím vypořádám.

Budu doufat, že už více nepropadnu těm divným euforickým náladám, které mi dokážou naprosto zatemnit mozek.

Hlavně, že chci studovat psychologii…

My Goodness!


Marylou

Where to go next