October 2013

Změnit se....

21. october 2013 at 0:41 | Marylou |  My life on the road at night
Dneska, včera… vlastně to bylo předevčírem, co jsem měla strašnou chuť napsat článek o to, jak jsem se díky City změnila, ale dneska jsem zase přišla na něco jiného.

Když jsem dneska seděla s taťkou na jednom nejmenovaném fotbalovém utkání, měla jsem radost - byla jsem poprvé na zápasu svého oblíbeného týmu, taťka byl šťastný, jelikož onen tým zvítězil, já byla ráda, že je rád -, ale tak nějak v duchu jsem si říkala, že někde je zakopaný pes. Nikdy se nestalo, abych tolik dní po sobě měla šťastné dny, a tohle už trvalo od čtvrtka od večera a od jedné nejmenované události.

A teď je to tady, zase jsem prozřela. Už jsem se konečně dokázala oprostit od toho záhadného pocitu euforie a radosti a takového zvláštního štěstí, které vlastně bylo jen klam. Pouhá představa, která nebyla pravdivá. A já jsem opět ta, kde jsem byla ve čtvrtek ráno. Nic se nezměnilo. Byl to jen pouhý přelud.

Nebo jo, změnila jsem se. City mě změnilo. Ale ne k lepšímu, ba naopak.

Kde je ta dívka, která tady vždy byla pro své přátele a byli jí mnohokrát přednější než ona sama?
Kde je ta dívka, která neřešila nějaké idiotské protějšky?
Kde je ta dívka, která tolik neřešila, jak vypadá?
Kde je ta dívka, která sice nebyla tak šťastná ze sebe, ale z ostatních?
A kde je ta dívka, plachá a nekomunikativní, která měla problém prohodit s cizím člověkem byť i jen jedno slovo?

Když se tak dívám na ty otázky, možná se ta dívka přeci jen trochu změnila k lepšímu, ale na úkor těch ne tak špatných, ale důležitých věcí.

Jak jsem jen mohla zapomenout na osobu, která je mi tak blízká a znamená pro mě opravdu hodně, i když to třeba ani neví? Protože ona si prostě myslí, že to tak nemůže být.

Pitomí kluci! A hlavně, prej že nikdy kluk není víc jak nejlepší přátelé… To je sice pravda, ale nikdo vám neřekne, že když se ho snažíte získat, může to být právě na úkor vašich nejlepších přátel.

A ještě ty zmatené pocity!

Ano. City mě změnilo… Ale teď je jen na mě, jak se s tím vypořádám.

Budu doufat, že už více nepropadnu těm divným euforickým náladám, které mi dokážou naprosto zatemnit mozek.

Hlavně, že chci studovat psychologii…

My Goodness!


Marylou

Už nikdy víc

15. october 2013 at 21:39 | Marylou |  Photos from my life
Hu hu!

Právě si dávám pauzu v učení se psychologie. Opravdu jsem se do toho pustila, jelikož chci dosáhnout jednoho cíle, který vlastně skrývá cílů povícero, - Mít svůj Psycho Gauč. Kdo nechápe, zkuste použít svojí představivost. A když ani pak nic nevymyslíte... Hmm... Tak nic no.

Ale řekla jsem si, že bych sem mohla hodit jednu fotku, kterou jsem před nějakou dobou pořídila na Mattym.


Tohle jsou prosím kočky, které mě neskutečně děsily, když jsme někdy v půlce září byli u známých.
Vidíte ty creepy oči?!
A jak mají nakloněné hlavy?!
Měla jsem z nich skoro panický strach...to zní divně.
Prostě a jednoduše, nikdy více jsem v té místnosti nezůstala sama jen s nima, protože by to byl můj konec.

Omlouvám se za kvalitu fotky.

Geronimo!

Marylou