Změnit se....

21. october 2013 at 0:41 | Marylou |  My life on the road at night
Dneska, včera… vlastně to bylo předevčírem, co jsem měla strašnou chuť napsat článek o to, jak jsem se díky City změnila, ale dneska jsem zase přišla na něco jiného.

Když jsem dneska seděla s taťkou na jednom nejmenovaném fotbalovém utkání, měla jsem radost - byla jsem poprvé na zápasu svého oblíbeného týmu, taťka byl šťastný, jelikož onen tým zvítězil, já byla ráda, že je rád -, ale tak nějak v duchu jsem si říkala, že někde je zakopaný pes. Nikdy se nestalo, abych tolik dní po sobě měla šťastné dny, a tohle už trvalo od čtvrtka od večera a od jedné nejmenované události.

A teď je to tady, zase jsem prozřela. Už jsem se konečně dokázala oprostit od toho záhadného pocitu euforie a radosti a takového zvláštního štěstí, které vlastně bylo jen klam. Pouhá představa, která nebyla pravdivá. A já jsem opět ta, kde jsem byla ve čtvrtek ráno. Nic se nezměnilo. Byl to jen pouhý přelud.

Nebo jo, změnila jsem se. City mě změnilo. Ale ne k lepšímu, ba naopak.

Kde je ta dívka, která tady vždy byla pro své přátele a byli jí mnohokrát přednější než ona sama?
Kde je ta dívka, která neřešila nějaké idiotské protějšky?
Kde je ta dívka, která tolik neřešila, jak vypadá?
Kde je ta dívka, která sice nebyla tak šťastná ze sebe, ale z ostatních?
A kde je ta dívka, plachá a nekomunikativní, která měla problém prohodit s cizím člověkem byť i jen jedno slovo?

Když se tak dívám na ty otázky, možná se ta dívka přeci jen trochu změnila k lepšímu, ale na úkor těch ne tak špatných, ale důležitých věcí.

Jak jsem jen mohla zapomenout na osobu, která je mi tak blízká a znamená pro mě opravdu hodně, i když to třeba ani neví? Protože ona si prostě myslí, že to tak nemůže být.

Pitomí kluci! A hlavně, prej že nikdy kluk není víc jak nejlepší přátelé… To je sice pravda, ale nikdo vám neřekne, že když se ho snažíte získat, může to být právě na úkor vašich nejlepších přátel.

A ještě ty zmatené pocity!

Ano. City mě změnilo… Ale teď je jen na mě, jak se s tím vypořádám.

Budu doufat, že už více nepropadnu těm divným euforickým náladám, které mi dokážou naprosto zatemnit mozek.

Hlavně, že chci studovat psychologii…

My Goodness!


Marylou
 

1 person judged this article.

Comments

1 sarush ef sarush ef | Web | 22. october 2013 at 17:02 | React

Jak to čtu, nemyslím, že by ses změnila úplně jen k horšímu. A někdy jen stačí naučit se být šťastná.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement